Porodnictví v EU

Tento týden jsem absolvovala přednášku a diskuzi zástupkyň několika evropských států o porodnictví. Trochu mě nadchla, trochu pobouřila a nakonec taky rozesmutněla - nejsme jediným státem, který se potýká s nesvobodou a klamáním veřejnosti v oblasti porodnictví.

Vše je vlastně jednoduché, porodnictví je byznys a nelze to zastírat. Zástupkyně tří států - Anglie, Nizozemí a Německa - hovořily o výzkumech ve svých zemích. Výstupem těchto tří, na sobě nezávislých výzkumů, je fakt, že pro ženy je stejně bezpečné rodit, kde si samy zvolí, jako rodit v nemocnici pod lékařským dohledem. Porod v nemocnici s sebou naopak nese negativní aspekt stresu z neznámého prostředí a personálu. Zástupkyně Anglie mě takřka šokovala svým tvrzením o tom, že my, rodiče, hledáme bezpečí a ze všech stran je nám podsouváno, že nejbezpečnější prostředí k porodu je porodnice, ale pokud by všichni lékaři usilovali o bezpečí matky a dítěte při porodu, tak by přesvědčovali ženy o tom, aby rodily doma s porodní asistentkou (a když už jsme u porodní asistence, v Německu je zákon, podle něhož lékař - porodník, není oprávněn samostatně, tedy bez porodní asistentky, vést porod!).

 Pohled z druhé strany... pohled podložený třemi na sobě nezávislými průzkumy. To, co my, ženy, nebo alespoň některé z nás žen, cítíme již notnou řádku let, je najednou černé na bílém podložené výzkumy, ale nikdo si toho nevšímá. Jak je to možné? A proč na tak důležité konferenci nebyl ani jediný porodník a jen jeden jediný novinář? Proč tuto realitu stále ještě nechceme vidět? Na tuto otázku jsem si během diskuze snadno odpověděla: 1. Porodnictví je byznys  2. Mnoho žen má z porodu strach, radši se o porod tedy moc nezajímají a podstoupí vše, co jim navrhne lékař, aby se cítily a vypadaly jako "zodpovědné", kterým jde především o zdraví dítěte (i když zodpovědnost vypadá často úplně jinak).

Jak se shodly zástupkyně všech států (Německo, Nizozemí, Anglie, Bulharsko, Lucembursko) problém je neinformovanost žen. Ženy si přestaly předávat informace o porodu a svěřili svůj porod do rukou mužů, kteří z porodnictví vytvořili lékařskou disciplínu, ač jí původně nebyla. Porod je ženskou "disciplínou" a ženskou záležitostí, která je pro většinu mužů jen těžko pochopitelná a uchopitelná. Lze ji samozřejmě biologicky a materiálně popsat a zdokumentovat, ale tyto popisy a dokumentaci vytvořili takřka celou muži, aniž by se zajímali o psychický a emocionální aspekt procesu porodu. Ale žena a dítě nejsou jen prázdné fyzické schránky, na proces porodu je třeba nahlížet celostně a chápat jej v souvislostech. 

To s čím se dnes běžně setkávám je, že ženy jsou dříve či později napasovány do určitého průměru, který si lékaři vypočítali, a o kterém očekávají, že jej splní většina žen. Ale když si každá z nás uvědomí, jak velké rozdíly mezi námi jsou, třeba už jen v tom, jak prožíváme své ženství, jednotlivé fáze svého menstruačního cyklu a krvácení s ním spojené, je jasné, že stejně tak různě prožíváme svůj porod a vše, co se s ním pojí. Není možné nás všechny napasovat do stejných čísel a výkonů, jak je nám lékaři předkládáno a podsouváno. "Už jste dvě hodiny bez náznaku otevírání, musíme Vám dát oxytocin..." Ale zajímá se někdo o to, že tato žena před dvěma hodinami vyšla z vany a přítmí (tyto alternativy usnadňují spouštění vlastního přirozeného oxytocinu) na chladný a zcela osvětlený porodní sál a byla kontrolována několika neznámými lékaři? Vám by to nezměnilo přinejmenším náladu? Mě tedy ano. A v případě porodu by mě to minimálně vystresovalo (při stresu působí hormon adrenalin, kt. je antagonistou hormonu oxytocinu a ten je zcela nezbytný pro přirozený a nekomplikovaný průběh porodu), a v nejhorším bych zpanikařila, protože bych nechápala, proč mě musí tolikrát kontrolovat - to je se mnou nebo s děťátkem něco v nepořádku?

Mnoho českých žen, ale jak bylo již řečeno - v tomto nejsme výjimkou – se na svůj porod nepřipravuje. Ale popravdě si myslím, že i zde platí heslo: "Kdo se nepřipraví, připravuje selhání." A toto selhání se nemusí projevit hned. Může být startovací liníí poporodního babyblues, poporodních depresí, nebo dnes tak častých rozpadů manželství a partnerství. Není bezdůvodné, že podle českých statistik je rozvod v období do jednoho roku dítěte jedním z nejčastějších rozvodů vůbec. 

Kdy se my ženy konečně zvedneme z porodnických křesel a řekneme dost! Dost tomuhle byznysu, dost omezování svobody a porušování práv! Kdy si my ženy konečně uvědomíme, co je pro nás doopravdy dobré?

I ve světle těchto informací musím říct, že nejsem zastáncem domácích porodů, ne dnes, ne tady v tomto státě. České ženy jsou až příliš zvyklé předávat svou zodpovědnost do rukou lékařů a toto se nezmění přes noc.

Než se toto stane, budeme si pravděpodobně my všichni a celá naše společnost uvědomit, že svoboda, kterou jsme před více jak dvaceti lety „znovuobjevili“ znamená především zodpovědnost. A tato zodpovědnost je přímo úměrná našemu vzdělání a naší ochotě postarat se sami o sebe.

Přejít na:   Dula  Ceník a služby   O mně